Škola má vlastní webové stránky: http://zsmsujezd.cz/

Dne 15. května 1849 podal Tauc žádost vrchnímu úřadu do  Hořovic, aby místo sobotalesu byl zaveden paušální plat, jako tomu  bylo v Mrtníku. Dne 16.července téhož roku konala se u vrchního úřadu  porada, na které se představení obce zálužské, újezdské a  tlustické zavázali, že místo sobotalesu budou platit učiteli roční  částku 712 zl. a 17 kr. kon.čís. K tomu přispívat měl: sedlák 30 kr.stříbr. domkář 18 kr.stříbr. A tak byl na zálužské škole zrušen sobotales, který byl  nejen zde, ale i jinde příčinou nespokojenosti učitelů. Vznikaly  z toho spory, což nebylo ku prospěchu školy. Teď zbývalo upravit  poměr mezi Taucem a Čermákem. Učitelem na škole byl Tauc a ten  také přebíral školní platy. Čermák vykonával všechny povinnosti  učitele a za to byl u Tauce na stravu. Prostředníkem mezi oběma  učiteli byl cerhovický farář Václav Linda, jehož přičiněním byla  učiněna tato dohoda:

 1) Tauc přenechá Čermákovi všechny příjmy

 2) Tauc se odstěhuje do chalupy čp.8, kterou nabyl sňatkem  s Barborou, dcerou Tomáše Vocáska, domkáře ze Záluží.

 3) Čermák bude platit Tancovi počínaje 1.listopadem 1849  jeden dvacetník stříbra denně na výživu.

 4) Dále 12 zl. stříbra ročně na byt a dva sáhy dřeva.

 Poněvadž veškeré příjmy učitele Čermáka činily 71 zl. 17  kr. kon. čís. ročně, musel tento učitel podle této smlouvy vlastně  dosazovat ze svého. Činilo to 365 dvacetníků. To bylo 121 zl. 40  kr., na byt 12. zl., tedy celkem 133 zl. 40 kr. Tento nepoměr upravilo samo c.k. ministerstvo vyučování,  jemuž byla smlouva zaslána ke schválení. Povolilo totiž samo bez  žádosti Čermákovi roční příspěvek 70 zl. stříbra z normálního  fondu po dobu Taucova žití. Dne 26. dubna přišel do Záluží c.k. komisař Veselý, aby  projednal se zástupci Záluží, Újezda a Tlustice, jak vyhověti  novému zákonu, podle něhož fassí školní má být zvýšeno na 130 zl.  A tak učinili zástupci jmenovaných obcí tuto úmluvu:

 1) obec Záluží přidá 1600 sáhů pole a 400 sáhů louky

 2) Obec Újezd přidá 1 korec žita

 3) Co se nedostane, uhradí se přirážkou berničného zlatého

 4) Školní paušál se ruší a bude se opět vybírat týdenní plat  sobotates, a to ve výši :

 z dítěte 6-8 letého 2 kr.

 z dítěte 9-10 letého 3 kr.

 z dítěte 11-12 letého 4 kr.

 5) Týdenní plat budou obce vybírat samy a odevzdají jej  měsíčně učiteli.

 Jak tento plat obce odváděly, je vidno z toho, že za řadu  let dluhovaly Čermákovi 1500 zlatých. Tuto částku Čermák obcím  odpustil zcela velkomyslně. Když 7.května 1853 učitel Tauc zemřel ve věku 86 let,  odpadla Čermákovi povinnost Tauce vyživovat. Odpadla i dotace 70  zl. z ministerského fondu. Čermák byl jmenován na žádost obcí  učitelem. Roku 1858 učinil četnický závodčí u c.k. okresního soudu  oznámení, že školní budova v Záluží je na spadnutí, a je tudíž  nebezpečné v ní vyučovat. A tak byl povolán tehdejší představený  obce Václav Moutelík spolu s učitelem Čermákem k soudu  v Hořovicích. Když udání potvrdili, navrhl Čermák, aby se za  prozatímní učebnu najala nově postavená hospoda Františka Krále  z čp.64. Úřední komise uznala místnost za způsobilou. Hospodský  sál najatý jako učebna byl určen za 150 zl. ročního nájmu s tou  podmínkou, že majitel smí pořádat 4 zábavy ročně. Začalo se  vyučovat. Ovšem podmínka s počtem zábav majiteli nevyhovovala,  a tak žádal stále větší nájem. A to občany náležitě omrzelo. Tyto  potíže přiměly úřady k výzvě, aby obce postavily novou školu. Toho  školního gesta se občané zalekli. Vyslali do Hořovic deputaci, aby  vylíčila obtíže se stavbou školy. V deputaci byl i učitel Čermák.  Deputace byla u okresního soudce, který pohrozil obci exekucí 200  vojáky, nebude-li výzvě úřadu vyhověno. Na spásnou myšlenku přišel Čermák. Navrhl, aby byly požádány  úřady k uvolnění potřebného finančního zajištění na výstavbu školy  z hořovického obilního fondu, který tenkrát činil přes 100.000  zlatých. Okresní soudce se uvolil tuto žádost podat a po několika  měsících bylo žádosti vyhověno. Na stavbu školy byla povolena  částka 9.764 zlatých. Vyslanému inženýru se líbila 3 výhodná  místa, ale Zálužským se to nelíbilo. Žádali, aby škola byla  postavena na místě staré dřevěné školy na návsi. Když se zavázali,  že utopené místo navážkou náležitě zvýší, bylo pak stanoviště  schváleno. Roku 1860 se začalo se stavbou nové školy. Byla přistavěna i  pomocná stavení. Roku 1861 se začalo s vyučováním. Dětí přibývalo.  Komisionelním řízením ze dne 23.3. 1869 bylo usneseno rozšířit  zálužskou školu na dvojtřídní. Bylo to tím snadnější, že ve školní  budově byly dvě učebny. Druhá třída byla otevřena v roce 1871.  Podučitelem byl ustanoven Vavřinec Cempr z Cerhovic. Po 3 měsících  byl vystřídán Františkem Langem z Plas. Dne 1. března 1872 byl ustanoven podučitelem Václav  Albrecht, který na škole působil 5 a půl roku. Po něm nastoupil  1. září 1877 Josef Till z Rokycan. Ten se stal definitivním  podučitelem zálužské školy. Roku 1882 byl v Záluží ustaven učitelem Stanislav Polívka,  otec známého spisovatele a poslance býv. Národního schromáždění  ČSR, profesora Vladimíra Polívky, nešťastně zahynulého při  automobilové nehodě na Slovensku v roce 1938. Jan Čermák byl dán do penze roku 1884. Na zálužské škole  působil plných 41 let. Vychoval celé generace žáků, na které vděčně vzpomínal. Na jeho místo nastoupil řídící učitel Alois  Hrdlička. V roce 1884-85 bylo na škole zapsáno 250 dětí. Byla proto  vyzvána místní školní rada, aby se postarala o třetí třídu. Byl  zrušen byt podučitele, příčka mezi bytem a komorou byla  rozbourána, a tak vznikla třetí učebna, v níž se začalo vyučovat  dne 1. září 1885. Přibyl další podučitel, Antonín Süss z Německé  Lhoty, který do konce roku vyučoval bezplatně. Když se stala třetí  třída definitivním zařízením, byl na ní ustanoven učitelem  František Kos z Podmokel. V roce 1885 uzrává v Újezdě rozhodnutí oddělit se od školy  v Záluží a pracovat na zřízení samostatné školy. Dne 25. února  1885 podalo obecní zastupitelstvo v Újezdě žádost c.k. okresní  školní radě o zřízení školy v Újezdě. Okresní školní radou  v Hořovicích byla vybídnuta dne 7. března 1885 obecní  zastupitelstva v Záluží a Tlustici, jakož i velkostatek  v Hořovicích, aby se k této žádosti vyslovily. Velkostatek oznámil  přípisem ze dne 20.4 1885 č.452, že žádost Újezda je odůvodněná,  že velkostatek se žádostí souhlasí s tou podmínkou, že obci mimo  činži z místností na školu žádná jiná břemena vznikat nesmějí a že  obec Újezd nebude činit nároky k rozšíření této akce. Obecní zastupitelstvo v Záluží oznámilo dne 6. května 1885,  že se zřízením školy v Újezdě nesouhlasí, ale místní školní rada  vyslovila dne 14. května souhlas nepatrnou většinou 4 proti 3  hlasům. Obec Tlustice žádné vyjádření neposlala, když před tím  byla dvakrát vyzvána dokonce pod pohrůžkou. Výnosem okresní školní rady pod č. 2729 dne 3. června 1885  byla zřízena komise a vyslána dne 8. července do Záluží, aby  projednala vzniklou situaci. K jednání byly přizváni:

 - farní úřad Cerhovice

 - Velkostatek Hořovice

 - Správa školy v Záluží

 - místní školní rada ze Záluží

 - zástupci obcí Záluží, Újezda a Tlustice.

Výsledek jednání byl nedostatečný. Bylo proneseno mnoho slov, ale  nic konkrétního. Bylo nutné znovu přesvědčovat úřady, že škola  v Újezdě je nutná a že není ohrožena existence školy v Záluží.  Stoupla by možnost zlepšení docházky, zvlášť v zimních měsících,  což by mělo patrný vliv na prospěch dětí. Do Hořovic byla svolána nová schůze, kterou řídil okresní  školní inspektor. Zástupci Záluží se konečně vyslovili, že proti  zřízení školy v Újezdě nic nemají, ovšem s těmi podmínkami, že  obec Újezd opatří místnost na vyučování a bude ji vydržovat na  svůj náklad a zabezpečí katechetské povozy. Zástupci Újezda na tyto podmínky přistoupili. Na základě  tohoto ujednání povolila zemská školní rada výnosem č.27945 ze dne  7. srpna 1887 otevření školy v Újezdě počátkem školního roku  1887/8. Ještě před zahájením školního roku svolala okresní školní  rada schůzi do čp.6 v Újezdě, aby bylo zjištěno, zda se tato  budova hodí za školní učebnu. Určité nedostatky zjištěny byly, ale  starosta se zavázal, že budou odstraněny. A tak dne 1. září 1887  byla v čp.6 zahájena první škola. Prvním učitelem byl František  Hora, rodák z Rožmitálska. Následujícího roku 1888 bylo na schůzi obecního  zastupitelstva dne 11. března a 22. června rozhodnuto požádat o  úplné oddělení školy od zálužské. Byly konány opět schůze,  zasedání komisí, prošetřování, upozorňovalo se na obtížnost cesty  dětí přes pole. Okresní školní rada tyto důvody neuznala, a tak  zůstalo vše při starém. Obecní zastupitelstvo v Újezdě se rozhodlo  odvolat se k zemskému výboru v Praze dne 21. dubna 1889. V místnosti u Františka Štefana čp.6 se vyučovalo až do  července 1890. Obec platila za pronájem místnosti 55 zlatých  ročně. V tomto roce došlo mezi Štefanem a obcí k nedorozumění,  které mělo za následek soudní řízení. Obec spor prohrála a musela  Štefanovi zaplatit opravu v učebně v částce 20 zlatých a vyměřenou  činžovní daň 37 kr. Obec pak najala pro vyučování místnost v čp.67 - majitel  František Matějka. O pronájmu byla sepsána smlouva dne 20.  července 1890. Největším nedostatkem v nové učebně byly staré ohromné  lavice, darované zálužskou školou. Byly 4,5 m dlouhé. Seděli  v nich žáci od 6 do 12 let. V této učebně se učilo po celou dobu  trvání satelitní školy. Do postavení nové školy 1. března 1899  byla zde umístěna 2.třída. Na schůzi obecního zastupitelstva dne 24. ledna 1891 bylo  usneseno 8 hlasy proti hlasu velkostatku odpovědět na výzvu  okresní školní rady ze dne 13. ledna téhož roku v tom smyslu, aby  podle školského zákona ze dne 19. února 1870 byla v obci Újezd  zřízena samostatná škola. Dále bylo usneseno oznámit, že také místo pro školu je  vyhlídnuto a že obecní výbor se zavazuje stavbu školy provést a o  zařízení školy se postarat. Toto usnesení bylo učiněno proti vůli  zástupce velkostatku. Velkostatek také námitky proti stavbě školy  podal, ale obec znovu okresní školní radě dne 19. dubna 1891  oznámila, že na stavbě samostatné školy trvá, a žádala, aby  námitky velkostatku byly zamítnuty. A to se také stalo. Domněnka, že děti z Újezda byly vyučovány již v druhé  polovině 18. století, je opřena o neurčitou zprávu školních kronik  v Záluží i Újezdě, kde v úvodu čteme, že tehdy jistý krejčí  z Cerhovic, znalý čtení a psaní, docházel do okolních obcí a děti  po třídách vyučoval. U prostého člověka žijícího ve jmenované době  to bylo něco výjimečného. Onen krejčí působil především v Záluží, jeho jméno se  nezachovalo a také není známo, kdy a za jakých okolností zemřel. Zachovaly se jen drobné zprávy, že v té době měla naše obec  již vlastní školní budovu. Záznam o tom učinil zálužský rodák  Karel Opatrný, úředník z Prahy, a sice ve Farním věstníku  duchovních zpráv berounského vikariatu, kde v č.11 roč.5  z listopadu 1941, na str. č.2 čteme: "Rychtář a konšelé obce Újezd, dbajíce o vzdělání svých  dítek, postavili na gruntě školu, která v roce 1771 (tohoto roku  bylo provedeno nové očíslování všech domů v cerhovické farnosti)  dostala č.17. Nedá se přesně stanovit, ve kterém roce byla škola  postavena, ale podle všech známek bylo to velmi blízko uvedeného  letopočtu. Dlouho chalupa nenesla jméno škola, neboť již r. 1777  konšelé prodali tuto chalupu Matěji Vacurovi za 30 zlatých  rýnských. Jak nám zápis v malé gruntovní knize panství Hořovic  - pol. 454 v archivu české země, lig.55, blíže povídá a který tuto  celý uvádíme: " L.P. 1791-3.února u příležitosti gruntovního soudu se  vykázalo skrze rychtáře ( je jím toho času Jakub Šlosar, sedlák na  čp.15), že tuto na gruntovním místě obecním pod čp.17 stojí  chalupa, jíž obec újezdská svým nákladem pro školu vystavěla.  V následku ale ona obec takovou chalupu zase Matěji Vacurovi za  sumu 30 zlatých rýnských k jeho vlastnosti odprodala a sumu kupní  od Matěje Vacury před 14 lety do důchodu obce na hotovosti  obdržela a až dosavad on pojištěnou neměl. Pročež se jemu, Matěji  Vacurovi, dle dosvědčení rychtáře a obce újezdské chalup tato  připisuje proti povinnostem, které on míti bude, a to: 3 dny pěší roboty v roce a do obce z místa, na kterém chalup  stojí, 1 zlatý 30 krejcarů. Další zprávy o vzdělávání školní újezdské mládeže souvisí  přímo s vývojem školy v Záluží. Jestli chodil v úvodu zmíněný  krejčí také do Újezda, není známo, je však pravděpodobnější, že  spíše děti docházely do Záluží, kde vlastně bylo jeho působiště.  Je to patrné i z dalšího vývoje školství v našem kraji, který je  i zalužskou chloubou. Roku 1785 navštívil mladý punčochářský chasník z Dobrušky  Daniel Tauc svého příbuzného, který byl členem řádu sv. Františka  a byl tč. v hořovickém klášteře. Poněvadž byl Tauc znalý čtení  i psaní, chopil se zmíněný františkán příležitosti a dovedl Tauce  do  Zaluží a navrhl, aby tam vyučoval. A to se podařilo. Zalužští  občané přistoupili na tento návrh a přijali Tauce za učitele.  Smluvili se s ním na takovémto platu: Z dítek, které učí jen z části, zaplatí se týdně 1 kr.,  čísti a psáti 2 kr, čísti, psati a počítati 3 kr. Dále bylo  smluveno, že bude vyučovati po třídě, tj. po domovních číslech  a tak, že bude ubytován a stravován. A tak Tancovi byly posílány do Zaluží nejen děti zálužské,  ale také z Újezda, Tlustice, z Cerhovic a dokonce i z Hořovic. Dětí kvapně přibývalo. I rozhodli se občané Záluží, Újezda  a Tlustice, že postaví uprostřed návsi dřevěnou chalupu o dvou  místnostech a komoře. Větší světnice, 3 a půl sáhu dlouhá a tolik  široká, byla učebnou, druhá, 2 sáhy dlouhá a 1 a 2/3 sáhu široká,  sloužila Tancovi za byt (1 sáh = 1,89 m). První zálužská škola  byla velmi primitivní. Podlaha byla z dusané hlíny, strop byl  půvalový. Třída nebyla vybavena nábytkem. Tato chalupa dostala  čp.42. Roku 1788, když školu navštěvovalo již 46 hochů a 20 dívek,  byla sestavena u c.k. komorního úřadu panství točníckého fyssí,  kterou byly vyměřeny učitelovy příjmy, do kterých se  nezapočítávaly již dříve zmíněné poplatky, tzv. sobotales. Tyto nově stanovené příjmy činily: od Záluží 2 a půl korce žita po 2 zlatých, což činilo 5 zlatých. od Újezda 1 korec žita.........2 zlaté od Záluží 1200 sáhů pole v ceně 2 zlaté od Záluží a Újezda dohromady 5 mandel, 4 snopy obilí v ceně 9  zlatých, 16kr. Tento příjem pak sobotalesem vypočítán byl na 70 zl. konv.  čís. Příjem byl pak doplněn o 30 zlatých konv. čís. podle  guberniálního dekretu ze dne 18.8. 1805. Stalo se tak až za 4  roky, tj. v roce 1809, a to jen proto, že Tauc o toto zvýšení  příjmu osobně poprosil hraběte Chotka, krajského činitele. Tauc, když dostal od pana krajského přidáno, vydal se po  nějakém čase znovu do Prahy. Šel požádat hraběte o lavice pro svou  školu. I podruhé bylo Taucovi vyhověno. Hrabě Chotek přislíbil, že  osobně školu navštíví a lavice dá udělat. A slovu dostál. Přišel a  viděl tu chudobu a primitivní stav. Děti seděly na zemi v prachu a špíně, obrázek, který hraběte  musel ohromit. Nařídil proto lesnímu úřadu v Drozdově, aby byly  v zálužské škole postaveny lavice. Přišli tesaři, natloukli do  udusané podlahy kůly a na ně přibili prkna a lavice byly hotové.  Přečkaly v zálužské škole ještě rok 1850. Taucovi přibývalo let a ubývalo energie. To mělo vliv na  jeho věhlas. Ubývali žáci a přecházeli na hořovickou školu. Tauc,  vědom si této okolnosti, začal se ohlížet po svém pomocníku,  později nástupci. Toho nalezl v osobě Jana Čermáka z Jinec. Čermák se po náležité úmluvě dne 12.3 1843 přestěhoval do  Záluží a začal tu vyučovat. Přibývalo sice žáků, ale nepřibývalo  peněz. Sabotáles se velmi špatně scházel. Když se Tauc marně  snažil vybrat peníze, zpíval dětem v sobotu písničku s těmito  slovy : V roce 1895 byl přeložen učitel Fr. Beran do sv. Jana  a učitelem v Újezdě byl ustanoven František Sommer z Těškova. V květnu 1896 za starosty Josefa Hlavatého zaslala  zemská školní rada dotaz, kdo ponese náklad na případně povolenou  stavbu školní budovy. Na tento dotaz odpovědělo obecní  zastupitelstvo, že obec Újezd náklady na stavbu školy a její  udržování ponese sama, pokud ovšem dle školních zákonů tato  povinnost připadá na obec. Na schůzi obecního zastupitelstva bylo usneseno dne 16.  května 1896, aby starosta zařídil potřebné kroky k tomu, aby  kapitál, který svého času od občanů a od obce při výkupu obilí byl  složen a který nyní 800-1000 zl. obnáší, byl vydán na stavbu  školy. Dále bylo usneseno, aby se vymohla ke stavbě školy také  zemská subvence. Zbylé náklady uhradit výpůjčkou, která by byla  splacena během 30-40 let. Při komisním šetření v obci v březnu 1897 byla změřena  vzdálenost od posledního domku v Újezdě k zálužské škole směrem po  panské vozové cestě na Hrádek a naměřeno bylo 3.400 m. A tak  konečně v březnu roku 1898 došel na obecní úřad dopis okresní  školní rady č.799 ze dne 18. března 1898 tohoto znění:   Ctěnému obecnímu úřadu v Oujezdě. Veleslavná zemská školní rada, smluvší se se zemským  výborem království Českého, povolila v zásadě vedle vynesení svého  ze dne 13. března 1898 č. 6128, aby celá politická obec Oujezd ze  školní obce zálužské se vyškolila a aby pro dítky z této politické  obce přeměnou nynější celoroční expozitury zřídila se samostatná  dvoutřídní obecná škola s vyučovacím jazykem českým. Při tom bylo  přihlíženo k tomu, že zřízením školy usnadněna bude dítkám  z dotyčného obvodu docházka školní, aniž trvání mateřského  školství tím bylo ohroženo, a pak se i politická obec Oujezd  platně zavázala, že veškerý se zřízením a vydržováním školy  spojený náklad, pokud dle zákona na školní obec připadá z obecních  prostředků, vydržovati bude."  Otevření nové školy, zřízení třídy, služného a školného,  zřízení míst učitelských a přijetí nákladu do okresního školního  rozpočtu odkládá do té doby, až vysoké vynesení této moci práva  nabude a místnosti a věcné potřeby pro novou školu zabezpečeny  budou. Zabezpečením rozuměti jistotu, že místnosti a věcné potřeby  do určité doby budou připraveny. Není tedy třeba čekati, až  místnosti a potřeby věcné skutečně již budou pohromadě. Jakmile  vynesení toto moci práva nabude, přikročí c.k. okresní školní rada  k ustanovení místní školní rady v Oujezdě, jejíž výhradní úlohou  až do otevření nové školy bude pečovati o brzké opatření místností  i věcných potřeb pro školu tuto. Tuto vědomost dáváme s tím, že se lze z přítomného vysokého  vynesení u níže psané c.k. okresní školní rady k vysokému  ministerstvu kultu a vyučování do 14 dnů odvolati. C.k. okresní školní rada V Hořovicích dne  18. března 1898  podepsán dr. Bláha  Obec Záluží, která tento přípis dostala v opise na vědomí,  skutečně se k ministerstvu odvolala, ale její odvolání bylo  zamítnuto. Ve schůzi okresního výboru dne 3. dubna 1898 bylo usneseno  nejprve schválit místo pro stavbu školy, dát vypracovat plány  a rozpočty a píditi se dále po uložených penězích, zvaných  "posnopné". Za stavební místo se navrhoval pozemek před čp.27 na  malém rybníčku, který je zde osazen lípami. Jan Mužík, čp.7,  nabízel pro stavbu místo na svém pozemku, a sice sáh za 1 zl.  Václav Matějka nabízel rovněž místo za čp.18 za 1 zl. 1 sáh.  Dne 28. srpna 1898 zvolilo obecní zastupitelstvo první  školní radu ve které zasedli:  předseda Jan Mužík, čp.7  členové Martin Procházka, čp.5  Josef Hlavatý, čp.10  Bedřich Štefan, čp.4 (Benedikt)  František Matějka, čp.18,  vesměs rolníci a mimo ně jako virilista Jeho jasnost Vilém, kníže  z Hanau a František Pavlíček, farář z Cerhovic.  Náhradníky byli zvoleni Václav Mužík a Jan Kincl, místním  školním dozorcem byl Josef Matějka. Jeho jmenovala okresní školní  rada. Tento orgán nařídil přípisem za dne 6. listopadu, aby místní  školní rada opatřila místnost pro 2. třídu. Nabídla se dvě místa,  a sice u Fr. Štefana, čp.6, v chalupě při statku za 50 zl. ročního  nájmu a u Antonína Sutra, čp.34, který nabízel dvě místnosti,  které bylo možno spojit případným rozbouráním příčky. Ten žádal  30 zl. ročního nájmu, daně a 10 zl. za rozbourání příčky. Tato  nabídka byla přijata. 1. třída byla umístěna v čp.34, 2. třída  v čp.67. V 1. třídě vyučoval Fr. Sommer, ve 2. třídě Augustin  Bříško z Bohumína.  Také velkostatek nabízel pro stavbu školy místo, a sice  výměnou za místo jiné. S konečnou platností bylo rozhodnuto, že  škola bude stát za humny na pozemku Františka Štefana.  Dne 23. července 1899 bylo usneseno vybírat ve prospěch  postavení nové školy pivní krejcar, který byl zprvu vydražen  hostinskému Vojtěchu Hatinovi za 1000 Kč, později byl přímo  vybírán obcí, a to až do roku 1906, kdy byl teprve zrušen.  Dne 1. září 1899 zakoupila obec od velkostatku čp.28 bývalou  fořtovnu za 2000 zl. a dala ji řídícímu učiteli za byt na dobu,  než bude škola postavena. V obecním zápise se dočteme, že bylo  usneseno dát jednou ročně byt vybílit, pod střechu dát nové žlaby,  stavení vyčistit, střechu opravit a také nový provaz ke studni  zakoupit.  Po roce, 30. prosince 1901, bylo usneseno zase fořtovnu  prodat s podmínkou, že bude sloužit za byt řídícímu učiteli do té  doby, než bude pro něho zřízen byt v nové škole. V následujícím  roce dne 26. ledna 1902 koupil fořtovnu ve veřejné dražbě Jan  Valdhans za 2830 K.  V roce 1902 byla postavena nová škola. Stavěl ji hořovický  stavitel Otto Zambory. Stavba mu byla zadána za 14025 zl.  s podmínkou, že tesařskou práci zadá Karáskovi z Cheznovic,  truhlářskou práci Kučerovi z Cerhovic a sklenářskou práci  Vačkářovi z Hořovic.  Svěcení školy bylo provedeno 23. listopadu 1902. Slavnostní  ceremoniál vykonal Pořad slavnosti:  1) Shromáždění školních dětí i všech účastníků v kapli  Nejsvětějšího Srdce Pána Ježíše na újezdské návsi, kde se  konaly modlitby.

 2) Průvod ke škole takto seřazený:

 a) školní mládež

 b) zpěváci a učitelé

 c) družičky

 d) kněží

 e) obecní zastupitelstvo, místní školní rada

 a zástupci úřadů

 f) korporace a lid

 Členové sboru dobrovolných hasičů konali pořadatelskou  službu, učitelé zpívali starý hymnus " Hospodine, ulituj nás."

 3) Před školní budovou zastavil průvod a žák 1. třídy Martin  Hlavatý, syn starostův, měl tento projev:  " Velectěné shromáždění, veledůstojný pane: Co jde ze srdce, to jímá.Přijměte vlídně, vzácní hosté, když vás  ze srdce tak vítáme, ať to bylo po dětsku či prostě. Vítáme vás.  Víme, láska vaše k nám, ke školním dítkám, že je pravá, škola naše  o tom důkaz dává, bychom u vědění prospívali. Nádherný dům jste  nám zbudovali, bychom rodnou řeč svou v úctě měli, vystavěli jste  nám stánek skvělý. Zde v těch síních rozlíhat se bude jasná,  čistá, bez příměsku cizích, jako klenot si ji uchováme v srdcích  ryzích. Vzorem školním dětem býti chceme a pak zdárnou částí  lidstva v bázni Boží vyrůstati chceme, národu a vlasti.  Veledůstojný pane, již přístupte, zasvěťte toto místo učení,  jemným mravům, zbožné píli, zasvěťte je jeho určení. Bůh mu žehnat  bude, zažehnanému vámi, a my zdární žáci a žákyně budeme se srdcem  povznešeným vcházeti do školní svatyně. 

 4) Po tomto dětském přivítání promluvil k občanům obšírnou  řeč farář František Pavlíček. Pochválil občany, že postavili svým  dětem pěkný a důstojný stánek, a poukázal při tom na nápis na  školní budově " Naším dítkám ".

 5) Bylo provedeno vlastní vysvěcení školní budovy.

 6) Po vysvěcení obrátil se farář k přítomným učitelům  a poprosil je, aby vychovávali mládež v duchu katolickém, rodiče  pak napomínal, aby učitelům v jejich těžké práci pomáhali.

 7) Starosta obce v krátkém proslovu poděkoval kněžím za  vysvěcení budovy.

 8) Průvod se znovu seřadil a vracel se do kaple, kde byla  složena mše, při které zpíval zpěvácký spolek "Ozvěna" z Komárova.

Odpoledne pak byla v obou hostincích veselice, při které  bylo zdarma čepováno pivo. Stalo se tak na základě usnesení  obecního zastupitelstva, vlastně jen výboru, ze dne 9. listopadu  1902, o němž čteme ve starém obecním zápise.  Jednohlasně usneseno dáti do hostince na oslavu (svěcení  nové školy) k Eduardu Zamboryovi 1 hl piva, k Vojtěchu Hatinovi  také 1 hl piva a k tomu po dvou bochníčkách chleba.  Pro výbor se opatří též 1 hl piva, asi 15 kg masa pro  pozvané hosti společně s výborem. Pak se jim pravděpodobně toto  usnesení nezdálo být dosti spravedlivé, a proto bylo usneseno list  s tímto usnesením z knihy vytrhnout a za souhlasu všech přepsat.  To také udělali, ale první zápis o tom zapomněli z knihy  vytrhnout, a tak bylo možno si přečíst i druhý zápis, který zní :  Ohledně školy bylo usneseno jednohlasně věnovati něco na  památku onoho svěcení veškerým poplatníkům a dále se pan starosta  zplnomocňuje, aby pro hodnostáře nechal upraviti oběd a pak složil  celkové výlohy ke školnímu účtu.  Jak tato hostina dopadla a jaký měla průběh, se už  nepodařilo zjistit.  Roku 1902, když byla škola otevřena, měla 120 dětí. V roce  1912 vznikl ve škole požár. Od chybně postaveného komína prohořel  strop. Než byla oprava provedena, vyučovalo se u Zamboryů v sále.