Přihlásilo se 38 činných a 60 přispívajících členů z tehdejších 96 popisných čísel. Členský příspěvek byl stanoven na 1 zlatý 20 krejcarů ročně. První akcí sboru bylo pořádání taneční zábavy, tzv. věneček, dne 10. dubna 1897. Dne 9. května 1897 přistoupil za čestného člena sboru také hrabě z Hanau a předal pokladníku příspěvek 25 zlatých. Z příspěvků a vstupného z tanečních zábav byly zakoupeny první stejnokroje a nejnutnější hasičská výzbroj. Z dalších tanečních zábav byla pořízena další výzbroj a výstroj. K tomu také přispívalo pořádání různých cvičení. A tak roku 1899 došla do Oujezda čtyřkolová stříkačka v hodnotě 846 zlatých. Byla provizorně umístěna ve stodole kováře Františka Matějky. Dne 9. července 1899 konal hasičský sbor první veřejné vystoupení, které řídil učitel Sommer. Cvičení bylo spojeno s otevřením a vysvěcením kaple, kterou dal postavit Jiří Štefan, rodák ze statku čp.6. U příležitosti těchto pro Oujezd významných akcí byla zhotovena pamětní medaile, na níž bylo vyryto "Upomínka na slavnost svěcení kaple" a na druhé straně "Upomínka na slavnost veřejného cvičení hasičského sboru". Nutno uvést, že na tehdejší dobu to byla neobyčejně velká slavnost. Něco podobného obec nezažila. Na zvýšení efektu slavnosti odpálil Martin Bělohlávek z Kařeza několik hmoždířů. Aby výbuch byl větší, ucpal hmoždíře travou. Ovšem tlak plynů byl větší, než mohl hmoždíř snést. Odlétla střepina a zasáhla Bělohlávka tak nešťastně, že si dlouho poležel v nemocnici. Dlouho na tuto příhodu nezapomněl.
Na schůzi hasičského sboru konané dne 9. 1. 1900 bylo předsedou oznámeno, že obec Oujezd věnovala sboru hasicí stroj v ceně 846zl. Následující léta je činnost hasičského sboru poměrně pestrá. Členové se zúčastňují hašení požárů, veřejných cvičení a též pohřbů zemřelých členů. Byly pořádány taneční zábavy. Dne 23. července 1900 bylo na slavnostní schůzi, když odstupoval z funkce předsedy, vzpomenuto velkých zásluh Josefa Hlavatého, když odstupoval z funkce předsedy, zvláště při zakládání a dosavadním vedení sboru. S příchodem a odchodem funkcionářů činnost sboru stoupala, anebo upadala do průměrnosti.
Obrat nastal v roce 1906, kdy do sboru přišli mladí lidé. Za členy byli přijati: Josef Mužík - rolník, čp.7, Josef Kincl - tesař, Josef Altman - rolník čp.29. Tím se činnost sboru velmi oživila. Učitel Sommer, zakládající člen hasičského sboru, byl přemístěn do Stašova. A tak za zásluhy byl tento činovník jmenován čestným členem sboru. Poděkování a ocenění zásluh bylo provedeno na schůzi dne 13. března 1907. Jako jednatel byl do výboru sboru zvolen Josef Altman. Roku 1909 byla postavena zbrojnice a dne 8. srpna tohoto roku byl hasicí stroj pro koňský potah převezen od kováře Matějky do nové zbrojnice.
Dne 24. dubna 1911 vypukl ve vsi veliký požár, který zachvátil tři obytná stavení a 4 stodoly. Likvidace požáru se zúčastnilo 11 okolních sborů - Cerhovice, Drozdov, Hořovice, Hvozdec, Komárov, has. sbor fy C.T. Petzold Komárov, Kotopeky, Tlustice, Třenice, Osek a Záluží. Požár vznikl ve 14.50 hod. u občana Mužíka, byl přenesen větrem na stodolu občana Šlosara a pak na obytné stavení Fr. Štochla a Fr. Černého. Další budovy byly od šíření ohně uchráněny.
V roce 1913 zemřel jeden ze zakladatelů sboru Josef Hlavatý a celý sbor jej doprovodil na smuteční cestě na hřbitov do Cerhovic. Vypuknutím války roku 1914 byla činnost sboru přerušena. Mnozí členové sboru byli povoláni na frontu a již se nevrátili. Někteří zemřeli vlivem útrap z vojenských tažení. Byli to tito členové: Alois Brotánek, Josef Sutr, Jan Hasman, Jan Procházka, Karel Bárta, Antonín Bělohlávek, František Brotánek, Jan Cintl, Josef Kučera, František Toman a Rudolf Tůma. Po čas války zůstali v obci jen tři členové sboru a to Antonín Valdhanz, Puchmertl, Vojtěch Hasman. Ti však pracovali v továrně a byli pod vojenským dohledem. Po 5 letém odmlčení v létech 1914 až 1919 byla teprve 7. května 1919 svolána schůze dřívějších členů. Na tuto schůzi se dostavilo pouze 12 členů. Schůzi vedl dosavadní předseda Josef Křivánek. Teprve později byla svolána výroční schůze, na níž byli zvoleni funkcionáři sboru.
V roce 1919 bylo oslaveno 25. výročí založení sboru. Při této příležitosti byly Antonínu Valdhanzovi předány stříbrné hodinky jako vyjádření úcty za jeho dosavadní činnost ve sboru. U příležitosti tohoto výročí byla večer v hostinci konána taneční zábava. Výtěžek z této zábavy byl věnován na postavení pomníku padlých. Na návrh Josefa Kincla byla dne 27. května 1925 založena tzv. pohřební pokladna. Téhož roku zemřel zakládající člen Antonín Valdhanz a Jan Puchmeltr. V roce 1928 uskutečnil sbor veřejné cvičení na zahradě u Mužíků, které mělo velký ohlas. V tomto roce zemřel Josef Křivánek, bývalý předseda, a bývalý velitel Matěj Mužík. Dne 8. září uspořádal sbor velké veřejné cvičení spojené s koncertem na zahradě u Zamboryů. Do pokladny sboru bylo získáno 1413,35 K. Sbor pořádal roku 1930 staročeské máje, takže do pokladny přibylo 1200,- K. Obnos byl uložen do kampeličky. Za pomoc při hašení požáru zaslalo jisté ředitelství požárnímu sboru 500,- K. Částky uložené v kampeličce byly určeny na zakoupení motorové stříkačky. Pohotovost sboru byla vyzkoušena na likvidaci požáru domu Václava Hnízdila a 28. 10. 1933 rod. domu Kešnerových pod dráhou.
Roku 1937 oslavil sbor 40 let svého trvání. Po tomto jubileu bylo v pamětním projevu předsedy vzpomenuto, že sbor vykonal mnoho užitečného. Byl to také rok nejplodnější činnosti. Bylo konstatováno, že sbor se aktivně zúčastnil likvidace požárů v naší obci v 18 případech a ve 34 případech v okolních obcích. V tomto roce měl 21 činných členů a 85 přispívajících. V letech 1938-9 byl předsedou sboru Richard Hlavatý. Nadešla nutnost zakoupit novou motorovou stříkačku. Teprve 13. července 1940 byla stříkačka zakoupena za Kč 33.160,-. Členům činným ve sboru byly zakoupeny obleky za 702 Kč. Uhrazení stříkačky bylo provedeno z vlastních prostředků od členstva a výpůjčkou u místní kampeličky. U příležitosti této významné akce byla na zahradě u Zamboryů, čp.8, uspořádána slavnost, spojená s různými atrakcemi. Stalo se tak 8. září 1940. V roce 1942 se řádná výroční schůze nekonala, neboť byla činnost ministerstvem vnitra pozastavena na základě výnosu 031-46-6 ze dne 6. 12. 1941. Tehdejší kmenový stav členstva byl: 24 činných členů a 132 přispívajících členů. A tak činnost sboru se omezila pouze na postavení leziště u zbrojnice.
Přípisem ministerstva vnitra ze dne 18. června 1942 bylo nařízeno, že hasičské sbory budou rozpuštěny. Veškerý majetek sboru připadne obci. A to se také 29. 9. 1942 stalo. Výroční schůze konaná dne 14. 3. 1943 byla ve válečných letech poslední. Nacistům vadily i hasičské sbory, neboť i v tom spatřovali akt, který by mohl škodit Velkoněmecké říši. Sbor se omezil jen na nejnutnější činnost. Tento stav trval až do roku 1945.
V roce 1946 byla činnost sboru obnovena tím, že byla dne 10. 2. 1946 konána výroční členská schůze. Předsedou se stal Alois Procházka, čp.56, velitelem Fr. Perman, náměstkem velitele Jan Procházka, čp.123, sdělovatelem Josef Mužík, čp.7. Pokladníkem Václav Kyncl, čp.31, správcem nářadí Ludvík Hlavatý, zbrojmistrem Jan Kešner, čp.121. Za členy výboru byli zvoleni: František Altman a Václav Vokurka, Karel Palek. Zdravotníkem byl Karel Pužman, vedoucím mladých hasičů Josef Kyncl. Sbor aktivně působil při likvidaci požáru u Příhodů, v Cerhovicích u Chvojků, u Matoušků a v dětském domově.
U příležitosti 50. výročí byl na výroční schůzi zvolen předsedou Alois Procházka. V té době měl sbor 22 činných členů a 128 přispívajících. Roku 1952 byl sbor přejmenován na příkaz shora na Sbor požární ochrany podle nařízení 62/50. Nesměly být nošeny odznaky požární ochrany ke stejnokroji ani na občanských oblecích. Toto omezení vyvolalo u členstva nechuť k další práci, neboť příslušnost k požární ochraně byla pokládána za stavovskou čest a byla u členů hluboce zakořeněna. Takové nařízení muselo do hloubi duše urážet a ponižovat.
Když Svaz požární ochrany oslavil 60 let svého trvání, dožil se 85 let Vojtěch Hatina. Protože se již nemohl zúčastnit osobně těchto oslav, dostavila se k němu delegace, složená z členů Aloise Procházky a Josefa Kyncla, a předala mu zdravici a osobní dar. U příležitosti oslav 70. výročí trvání sboru nebyl naživu ani jeden zakládající člen.
Za tato léta se v činnosti sboru vystřídalo mnoho funkcionářů, kteří odvedli poctivý kus práce a zapsali se do dějin hasičského sboru. Život plynul a zdá se, jako by všechno minulé byl jen sen. Těmito řádky nutno připomenout mladší generaci, že hasičský sbor má velkou tradici a hluboké kořeny v lidském povědomí. Začátky byly těžké a pro ochranu majetku občanů bylo nutné mnoho vykonat. Jde jen a jen o to, aby si každý uvědomil, jak důležitá je to složka v životě člověka. Za 70 let činnosti se sbor zúčastnil 497 cvičení, 27 jich bylo v Újezdě, 8 cvičení bylo zaměřeno k dálkovému propojení s několika sbory. Bylo postaveno 750 hlídek protipožárních zaměření, z toho jich bylo 14 v obci. Je zajímavé uvést, že ve funkci předsedy sboru se za ta léta vystřídali tito členové: Josef Hlavatý, Benedikt Štefan, Josef Křivánek, Josef Mužík, Vojtěch Hasman, Richard Hlavatý, Alois Procházka, Václav Vokurka, Jan Mužík, Karel Pužman, Jan Kešner, František Hochman. Ve funkci velitele: Jan Procházka, Matěj Mužík, Jan Matějka, Josef Altman, Ferdinand Ptáček, Josef Kyncl, Richard Hlavatý, Jan Mužík, František Perman, Josef Stojec, Václav Kučera.
Je nutno uvést, že zásluhou předsedy MNV Jindřicha Švába byla vybudována nová požární zbrojnice. Sbor také zásluhou člena MNV B. Ungra získal vůz T 805. A to byl impuls k zintenzivnění práce sboru. V době založení sboru, kdy bylo v obci 96 obytných budov a 35 domů s doškovými střechami, bylo ve sboru 98 členů. V tomto poválečném údobí se hlavní činnost sboru zaměřovala na prevenci. Požárnické hlídky obcházely každoročně všechny rod. domky a upozorňovaly majitele na jednotlivé závady a žádají jejich odstranění do určitého termínu. Tím se předcházelo vzniku požáru, a byly tak chráněny velké hodnoty společnosti. A nyní je nutné uvést do této knihy paměti a událostí u příležitosti 90. výročí trvání hasičského sboru také jméno jednoho z nejzasloužilejších členů v Újezdě, který dlouhá léta zastával funkci velitele, a to Václava Kučery. Zapsal se do povědomí lidí jako stálice činnosti hasičského sboru. Zasloužil se o to, že práce zmíněné organizace má ve vsi dobré jméno a že je mezi občanstvem velice oceňována. Se jménem hasičského sboru se pojí jména, jako Josef Palek st. i ml., Kácha, Josef Kotnauer, Vlastimil Kotnauer, Jaroslav Horyna, Jan Mužík, Kyncl, Ludvík Hlavatý a další. Čtenář těchto řádků si jistě uvědomí, že požární ochrana v obci vykonala mnoho záslužné práce v boji proti "zlému pánu", ale zároveň dobrému sluhovi. A toto poznání nechť provází místní občany i v dalších generacích.
